sama

JÁ JSEM JINÁ, JSEM INTROVERT

Už od dětství jsem věděla, že jsem takzvaně jiná. Nikdy jsem neměla moc kamarádů, kolektivní sporty a společnost většího počtu lidí mi nedělaly dobře. Hodně jsem se s tím trápila a v podstatě to řeším dodnes. Jen s tím dnes už umím pracovat a taky pomohlo, když jsem zjistila, kde je vlastně ten zakopaný pes. Jsem introvert.

Kdo je to introvert?

Introverti jsou lidé, kteří čerpají energii ze svého vnitřního světa pocitů, myšlenek a prožitků. Bývají méně hovorní než extroverti, jsou více přemýšliví. Mají rádi klid a soukromí. Bývají uvážliví, jednají až poté, co si své jednání předem promysleli. Introverti tvoří menšinu (obvykle se uvádí kolem 25 % populace). Většinou mají nadání pro tvůrčí činnosti jako je psaní, malování či skládání hudby.

Naproti tomu extroverti jsou lidé, kteří čerpají energii z okolního světa. Jsou hovorní a mají rádi společnost. Mají tendenci nejdřív jednat, pak myslet (nebo obojí současně), jednají rychle a jsou vstřícnější ke změnám. Naopak je stresuje a vyčerpává klid a nedostatek vnějších podnětů. V populaci tvoří většinu (obvykle se uvádí kolem 75 %).

A konečně ambivert je člověk, u něhož jsou většinou tendence k introverzi i extroverzi v rovnováze, je to mezityp introverta a extroverta, taky centrovert.

Podle švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga (1875 – 1961) je introvert někdo, kdo je senzitivní a své myšlení a jednání neustále podrobuje sebeanalýze a kritice. Bývá klidný, tichý, uvážlivý a nezapojuje se do světa sociálních vztahů. Vzhledem ke své zálibě ve světě fantazie a imaginace bývá introvert obvykle samotářem. Extrovert, polární protiklad introverta, je asertivní, otevřenější, přikládá větší význam vnějšímu světu. Místo snění se více zapojuje do společenských a praktických záležitostí.

Být introvert je vlastně handicap. Jak uspět v dnešním světě extrovertů, kdy na planetě na jednoho introverta připadnou tři extroverti?  Buďte sami sebou, nesnažte se být jako oni! Postupně si vytvoříte vlastní návyky, věkem a tréninkem se to zlepšuje.

Zajímavé je, že introverti se za své nastavení stydí, extroverti nikdy. Introverti prostě trpí komplexy. Začíná to již v dětství, Já raději trávila hodiny sama v lese, než v kolektivu stejně starých dětí. Kolektivní sporty byly pro mne nepředstavitelné a vystupování na veřejnosti noční můra. I takové vyvolání před tabuli ve škole byl stresový zážitek. Moc mi také nepomohlo to, že během základní školy jsem se třikrát stěhovala. Nová škola, nový kolektiv, no čirá hrůza J

Jsem učebnicový příklad introverta. Jsou věci, které jsou pro extroverta lehko zvládnutelné, ale pro mne je to těžký úkol, na který se musím připravit.

  1. Nesnáším telefonování

Vlastně mi dělá problém jakákoli přehnaná nebo častá blízkost druhého, ať už jde o hlas nebo fyzickou přítomnost. Raději více píšu maily a esemesky.

Snažím se lidem vysvětlit, proč to tak mám. Možná to všichni nepochopí, ale třeba jim dojde, že to holt mám jinak.

  1. Mám méně energie, dřív se unavím

Introverti se musí především naučit zacházet se svou energií. Když si budu s někým hodinu povídat, přijdu domů a už nebudu vnímat.
Naučila jsem se dobíjet baterky procházkou se psem, cvičením ve fitku nebo jen sledováním videa či filmu. Prostě poslouchám svoje tělo a svoje pocity. Většinou si lidé myslí, že se vyhýbám společnosti, protože nemám ráda lidi. Je to přesně naopak. Mám lidi ráda a to moc, jen jsem moc empatická a tak si okolo sebe tvořím ochrannou bublinu.

 

  1. Problém řeším až po důkladné analýze

Řešení musí být krok za krokem, soustředit se na jednu věc, dokončit ji a pak vrhnout na druhou. Potřebuji získat všechny dostupné informace a projít si veškeré možnosti, které můžou problém vyřešit. Pak vše vyhodnotím a vyberu řešení. Při rozhovoru moje mysl introverta pracuje jinak, vhodná odpověď mne někdy napadne, až hovor skončí. Často vzniká nedorozumění, protože mě extroverti vnímají jako chladnou, někdy až namyšlenou, ale já prostě jen nevím, co říct.

  1. Dobré a špatné dny

Jsou dny, kdy jsem hovorná, zábavná, mozek i pusa mi jede jak kulomet. Bavím sebe i okolí a připadám si vtipná a zajímavá. Jenže nikdy dopředu nevím, kdy přijde blackout a zase zalezu do své ulitky. Někdy se to povede i během jednoho dne. Dopoledne dobrý, odpoledne „inteligence na nule“.

 

Dobrou zprávou je, že jako introvert mám i silné stránky, které extrovertům chybí:

  1. Mám dar chápat lidi s jejich slabostmi, porozumět jejich chování a schopnost odpouštět chyby
  2. Nekritizuji druhé, spíše mám problém nekritizovat sebe
  3. Můžu strávit celý den sama se sebou, aniž bych se nudila
  4. Mám schopnost cokoliv zorganizovat, nebo najít originální řešení složitého problému, jen na to potřebuji víc času
  5. Mám schopnost vidět vše v nadhledu, vidět souvislosti, které jiní nevidí

 

Vztahy

Není tak překvapující, že jako introvert mám doma extroverta. Tvoříme jakési jing a jang. Zatímco manžel je společenský, upovídaný a potřebuje fyzicky náročné sporty, já jsem raději sama s knihou či dobrým filmem a procházka se psem mne naprosto uspokojí. Slávek dodává vztahu tempo, dynamiku a potřebu neustále něco plánovat. Já jako introvert vytvářím stabilitu, stmeluji vztahy v rodině, chápu lidské slabosti a respektuji svobodnou vůli partnera i dětí.

Práce

Podle psychologie prý mají zaměstnavatelé obecně rádi introvertnější jedince – zdají se jim klidnější, přemýšlivější a stálejší. Já tedy nevím, asi jsem měla vždy „štěstí“ na zaměstnavatele, kteří to tak neměli. Vždy jsem měla pocit, že to, že odvádím svoji práci jak nejlépe dovedu, nikoho moc nezajímá. Nadřízení vždy dávali přednost kolegům s více prořízlou pusou, kteří v podstatě jen uměli předstírat, že pracují.  Takže hned jak to šlo, osamostatnila jsem se a začala podnikat. Je to jediná forma práce, kde se můžu realizovat a dělat věci tak, jak já chci. Momentálně podnikám online, v klidu z domova a jsem za to moc ráda.

 

Doporučené knihy

Marti Olsen Laney: Jste introvert?

Susan Cain: Úspěšný introvert

Karel Nejedlý: Metoda Ruš aneb Já to mám jinak

Takže milí kolegové introverti. Jde s tím něco dělat, stačí se mít rád takoví, jací jste. A s životními zkušenostmi a s přibývajícím věkem to také přestanete brát tak fatálně. Navíc – my introverti umíme daleko lépe stárnout a druhá polovina života je pro nás většinou šťastnější než ta první. Konečně můžeme naplno a bez výčitek čerpat ze světa, který se nenachází mimo nás, ale leží v našem nitru.

Důsledkem je paradox: když se konečně dopracujete k tomu, že svou uzavřenost přijmete jako celkem užitečnou vlastnost, začnete se bez bolesti a bez námahy otevírat světu. A zjistíte, že je vám mezi lidmi čím dál tím líp.

 

Buďte hrdý introvert tak jako já a užívejte si život
Ivana

Komentáře

komentáře