images (2)

OTEVŘETE OČI, PROBUĎTE SE PŘÁTELÉ A SMĚŘUJTE KE ZDRAVÍ

 


Je smutné, když vidím stále mladší lidi stonat , brát léky a umírat. Otázka, proč se to děje, je mým motorem ke studiu. Jedno ale vím dnes zcela jasně. Naše školská věda a doškolovací kurzy pro lékaře mi v mé snaze nepomohou. Oficiálně vyučovaná teorie o vzniku a původu nemoci je za nejnovějšími poznatky kvantové fyziky a biologie desítky let pozadu a je skutečně nevědecká, ač se tak tváří. Za vším jsou, jak jinak, peníze.

Medicíny se již dávno zmocnila nenasytná farmaceutická lobby , výrobci krásných barevných pilulek. A my uvěřili. Předali jsme odpovědnost lékařům a vzdali jsme se moci nad svým zdravím. Kdo nemá moc, je ne-mocný, Slyšíte to? Nemocný! Moc nad zdravím a šťastnějším životem je bez boje odevzdána do rukou bílých plášťů, složitých přístrojů a lékáren. Je to pro nás pohodlné a také se tím zbavujeme odpovědnosti. Mám přece kartičku pojištěnce a lékař ví, co dělá.

Musím vás ale zklamat, ve světle mých poznatků – až na výjimky – lékař neví, co činí. Také jsem skládal po ukončení Karlovy Univerzity Hippokratovu přísahu / Hippokrates  – řecký lékař cca 460 př. n . l. /  Důraz kladl na: nihil nocere – nikdy neškoď. A my velmi často škodíme. Ano, i lékař je oběť nesprávné výchovy a odborného vzdělání. To ale není v tak důležité a posvátné profesi relevantní omluva. Stačí zapojit zdravý selský rozum , být zvědavý a hlavně mít rád lidi. Pokud je každý pacient pro lékaře podobně důležitý jako člen vlastní rodiny, je lékař pro tuto profesi předurčen.

Vědomý člověk může jen těžko onemocnět. Kdo je to vědomý člověk? Je to ten, který si je vědom své odpovědnosti za své zdraví, za své tělo, tedy chrám duše. Není mu jedno, co a kdy jí, chápe důležitost pravidelného tělesného pohybu pro zdraví. Vnímá poselství jemných signálů, ale i kopanců od života a zjemňuje své myšlení a chování. Takový člověk nežije v nefunkčních vztazích, pečlivě si vybírá své přátele, dělá práci, která jej baví a naplňuje. Má se rád, ale nezasahuje nevhodným způsobem do osudu jiných lidí, zejména svých dětí. Jak řekl kdysi ve svých básních autor Chalíl Džibrán v kapitole o dětech z díla Prorok:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi
Jsou syny a dcerami života, toužícího po sobě samém
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky , neboť ony mají své myšlenky
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším
Neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit
dokonce ani ve svých snech.

Připadá vám těžké stát se vědomým člověkem? Popravdě první kroky na cestě jsou těžké ,ale i další naši cestu musíme pozorně sledovat, abychom nezabloudili. Ale ten pocit, když opustíte stádo a vezmete si zpět svoji svobodu, zdraví a sílu… ten pocit je k nezaplacení.

Je dáno, že se narodíme a zemřeme. Mezi narozením a smrtí žijeme život. Snažme se o to, aby ten živost stál za to, byl radostný a dlouhý ve zdravějším těle. Soustřeďme se na přítomný okamžik a neodkládejme důležité věci do budoucna. Naplňujme většinu takových přítomných okamžiků láskou, pokorou a nebojácností. Inspirujme svým příkladem ostatní. Nevnucujte jim ale svůj pohled na svět a způsob života. Počkejte na okamžik, kdy se nás zeptají: &Jak to děláte že tak dobře vypadáte a vede se vám dobře?&

Teprve tehdy jim řekněte, co nyní určuje váš život, a nechte na nich, zda vás budou následovat.

Přeji hodně zdraví na cestě a naše články berte jako ukazatele směru. Pokud bychom s Ivankou na cestě zabloudili, budeme vás co nejdříve informovat.

Slávek


Komentáře

komentáře