HARMONIE

ZÁKLADEM PEVNÉHO ZDRAVÍ JE VNITŘNÍ HARMONIE

Přátelé, na našich stránkách vás informujeme o zásadách cesty ke zdraví a všechny doporučované změny ve stravě, tělesném pohybu i odpočinku nebo hospodaření s tekutinami jsou důležité. Zcela zásadní je pro nás ale stav naší mysli a emocí.

Bez víry v dobro, vyrovnané mysli, pokory a lásky k sobě a bližnímu nemůžeme dobrého zdraví dosáhnout, popřípadě jej udržet. Dosažení stupně vnitřní harmonie se projeví rychle na našem zdravotním stavu, vyléčením z řady nemocí a krásou, kterou vnímá naše okolí – a to bez ohledu na náš věk. Jak ale dosáhnout vnitřní harmonie a jaké jsou signály , že se nacházím na správné cestě k jejímu dosažení? Vysvětlím vám to na svém vlastním životním příběhu.

Býval jsem velmi ambiciózní a soutěživý jedináček. Kolik ze vzteku zlomených tenisových raket lemovalo moji sportovní kariéru, dnes už ani nespočítám, mé nepovedené tenisové údery často doprovázely vulgární výkřiky, prohry jsem nemohl vystát. Běh v hodině tělocviku na gymnáziu byl
také prestižní záležitost a raději bych vypustil duši, nežli nebýt na špici. Zarputilost a tvrdost, s jakou jsem hrál fotbal nebo hokej, byla pověstná a případné „sejmutí“ soupeře nebylo v zápalu boje o výsledek na překážku. Dnes si samozřejmě uvědomuji, že tato nedospělá nátura moji výkonnost a sportovní výsledky poškozovala a s opačným přístupem mohlo být doma více pohárů nebo diplomů a méně úrazů.

Nevím, kdy přesně se to přihodilo, ale stalo se to ze dne na den. Přišla změna, o kterou jsem vědomě neusiloval. Jednoho dne jsem ztratil motivaci k soutěžení a pryč byla snaha být lepší než můj soupeř. To co pro mne ještě včera bylo důležité a prestižní, se v okamžiku stalo nepodstatným. Tenisovou raketu jsem odložil a na fotbal nadále nechodil. Jsem společenský člověk , extrovert, ale čas po práci jsem začal trávit ve sportu sám, přestal jsem se s ostatními poměřovat. Jsem vděčný za cyklistiku a tisíce najetých kilometrů v krásné přírodě.

Další signál vnitřní proměny přišel jednoho letního dne na břehu chorvatského moře. Potřeboval jsem návnadu na ryby a tak jako mnohokráte předtím jsem vylovil několik mořských potvůrek v barevných ulitách. Ještě než jsem vzal kámen, abych se dostal k jejich tělíčku, zasvítilo slunce na hlavičku vynořující z ulity a na mne se dívaly oči drobného korýše. Celým mým tělem a bytostí zaznělo jednoznačné:

N e z a b i j e š ! Od tohoto  magického momentu nerybařím a nezabiju ani komára, problém nastal o Vánocích, protože hlava rodiny nebyla schopna zabít kapra.

Jsem vnuk řezníka a syn veterináře a tak o maso na talíři nebyla u nás nikdy nouze. Více jak 12 let nejím hovězí. Opět to nebyl kalkul myšlení nebo delší dobu připravovaný krok. Jednoho dne jsme vyrazili s Ivankou na houby. Polní cesta vedla kolem ohradníku s pasoucím se dobytkem. Jedna kravka přišla až k ohradníku, olízla mi nastavenou ruku a podívala se do očí. Ten vzájemný pohled netrval dlouho, ale dosáhl zřejmě hloubi mé duše. Já okamžitě pochopil, že hovězí maso zmizelo z mého jídelníčku.

Co jsem chtěl výše uvedenými útržky ze života vyjádřit?

Pochopil jsem sám na svém příkladu, že k nečekaným změnám našeho  vnímání světa a názorů dochází náhle a nečekaně. Ve vteřině dojde k radikální proměně v našem nitru jakožto následku zvýšeného stupně našeho vědomí. Nové změny jsou v nás pevně uložené, jako by byly vytesány z kamene, a není žádné pochybnosti nebo návratu ke starému způsobu života.

Jak vědomě stupínek po stupínku zjemňujeme naše vibrace, city a myšlenky, dochází souběžně s tím k přílivu životní energie, zvýšené citlivosti na násilí a disharmonii v našem okolí. Charakteristickou kvalitou je také náš klid i ve vypjatých situacích života, objevování krásy i tam , kde jsme ji dříve nehledali, pevná víra v příznivou budoucnost. Naši radost ze života podporuje dobrý zdravotní stav a zdar ve všem našem konání.

Doporučuji jako lékař i vám vydat se na cestu dosažení vnitřní harmonie. Cesta to není přímá a čeká na ní hodně nástrah, pádů i přechodných zklamání. Někdy nás na tuto cestu přivede až vážná nemoc, úraz nebo jiné velké životní trápení. To vidím na příbězích mnoha mých pacientů. Proto nečekejte na těžké a bolestivé mantinely, které vás budou tlačit správným směrem. Zabývejte se nejenom svým tělem a vnějším životem, ale nastupte cestu do svého nitra. Tam je totiž uložen ten poklad nejcennější, základ zdraví a štěstí. Přibližte se tak ke své duši, která je nesmrtelná, a budete zaplaveni láskou, kterou pak budete rozdávat bez podmínek. To, co hledáme ve vnějším světě a u druhých, máme totiž celou dobu sami v sobě.

Slávek

Komentáře

komentáře