slunovrat

VÁNOCE NEBO ZIMNÍ SLUNOVRAT

Mám ráda Vánoce, ale ne v té podobě, do které se dostali v poslední době. Měl by to být čas rozjímání, klidu a setkávání s přáteli a rodinou. Miluji vánoční výzdobu, hodně světýlek, které se odrážejí na čerstvě napadaném sněhu. Co nemám ráda, je proměna přípravy oslav Vánoc na soutěž, kdo napeče víc druhů cukroví, kdo má větší a krásněji ozdobený strom a pod ním více, větších a dražších dárků. Ani vám domov nepřijde zkontrolovat hygienická stanice, jestli máte vše křišťálově čisté. A název Vánoce dle jazykovědců pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“ a vychází ze staroněmeckého slova Weihnachten (weihen = zasvětit, nachten = stmívat se, Nacht = noc) tedy ne noc přehnané konzumace jídla a pití.
Naše země je uprostřed Evropy a přes naše území se v minulosti převalila vlna Keltů, Germánů a nakonec Slovanů.  Každý z našich předků slavil v tuto dobu zimní slunovrat, i když každý pro to měl jiný název. Nám po nich zůstalo spousta zvyků, které dnes pokládáme za křesťanské, ale jsou z dob našich pohanských předků. Vítali, že se prodlužuje den a krátí noc, slavili přibývající světlo a ubývající tmu. Slunce a jeho paprsky pro ně znamenali život, teplo, úrodnost a v té době i holé přežití. Většina lidí dnes ani netuší, jak staré základy mají naše Vánoce.

Co to je zimní slunovrat? Je to bod, kdy jsme nejvíce vzdáleni od slunečního světla, den je nejkratší a noc je nejdelší v roce. Tento rok bude zimní slunovrat ve čtvrtek 21. prosince v 17.28 hod a je to také okamžik, kdy Slunce vstoupí do znamení Kozoroha.
Oslava zimního slunovratu byla vždy o vítání a vytvoření prostoru pro světlo a zahánění temnoty.
Některé zvyky se uchovaly do dnešních dnů, aniž tušíme proč. Z těch nejznámějších je to trhání jmelí, cesmíny a břečťanu, ryba k večeři nebo zdobení stromku. V keltských dobách to ale nebyl strom, ale „vánoční poleno“. Kousek větve stromu se zdobil cesmínou, břečťanem nebo jmelím, polil pivem a zapálil. Byl prvním polenem, které zažehnul oheň zimního slunovratu. Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno a teprve až koncem století se tento zvyk povolil a rozšířil.
Také oblíbené rozkrajování jablka pochází od Slovanů – i oni zjišťovali z jádra jablek nebo ořechů, jak jim bude sloužit zdraví.
O Vánocích zapalujeme svíčky, dříve symbol přibývajícího světla a chceme vidět zlaté prasátko, které připomíná vycházející slunce.
Ať už to byli Keltové, Germáni, Slované nebo jsme to nyní my, rituály zimního slunovratu či Vánoc bychom měli dávat najevo úctu k přírodě a její moci, která nám dala život.

Toto období nás vybízí soustředit se více na sebe a svůj život. Symbolika zrození „nového“ slunce, by nás měla inspirovat k novým začátkům i u sebe. Propustit vše staré, co už nám neslouží a vytvořit si nové návyky a vstoupit do nového roku s jasnou vizí, co vlastně od svého života chceme.

Neseďte doma a necpěte se cukrovím nebo bramborovým salátem. Jděte do přírody, poděkujte za vše, co pro nás celý rok tvořila za krásu, spojte se s jejím duchem a přivítejte nově zrozené slunce.

Přeji Vám krásný a pohodový čas plný lásky, ať už slavíte Vánoce nebo Slunovrat

Ivana

Komentáře

komentáře